Popis
Palazzo della Rovere, zvaný také Palazzo Santa Chiara, je palác, o kterém snil kardinál v exilu. Chtěl si ho postavit ve středověkém srdci Savony, mezi katedrálou a ulicí Via Pia, a nikdy ho nedokončil: dnes je to kamenné vyprávění o renesanci, která zůstala v půli cesty.
Kardinálem byl Giuliano della Rovere, který musel opustit Řím, protože borgijský papež Alexandr VI. byl jeho nepřítelem. Uchýlil se do rodného města a myslel si, že tu zůstane dlouho, možná navždy. Od roku 1494 koupil starý středověký palác a potom, jeden po druhém, domy a pozemky kolem něj.
Savona byla samá úzká ulička, věže a vysoké domy, hodně daleko od nádhery renesance ve střední Itálii. Aby uvolnil místo pro svůj dvůr, musel Giuliano tu změť vyklidit. Palác měl odpovídat tomu, který si nechal postavit v Římě jeho bratranec Raffaele Riario.
S sebou přivedl z Florencie architekta Giuliana da Sangallo, který v Savoně zůstal od roku 1495 do roku 1497. Nejlépe rozpoznatelná je dnes fasáda do ulice Via Pia, hlavní ulice tehdejšího města, kde projekt počítal s devíti poli.
Sangallo navrhl hru dvou barev: dórské pilastry z bílého mramoru na hladkém pozadí z černého kamene s polem. Byla to černobílá kostelů v Janově s odkazem na toskánskou bílou a zelenou.
V květnu 1496 dovedl Matteo dei Gaggini z Bissone fasádu k prvnímu patru a tam se zastavilo.
Uvnitř zbyla vstupní předsíň s valenou klenbou zdobenou medailony «po antickém způsobu», stejnými, jaké Sangallo vyzkoušel ve svém florentském domě a pak ve vile Medicejských v Poggio a Caiano. Podobná klenba kryje menší místnost na opačné straně, možná kapli.
V jednom koutě paláce si všimnete erbu ve svorníku, portálu a točitého schodiště: ukazují místo, kde měl stát soukromý byt Giuliana della Rovere.
Pak se příběh stočil jinam. Kardinál se vrátil do Říma a byl zvolen papežem jako Julius II., papež stropu Sixtinské kaple od Michelangela. Savona ustoupila do pozadí: práce se zastavily a sotva načatý dvůr byl postupně pohlcen středověkou zástavbou.
Dědicové opustili město v roce 1527 a v roce 1532 prodali dosud nedokončený palác Francescu Marii Spinolovi. V roce 1676 se stal sídlem komunity klarisek, které z náboženských důvodů přetřely vnitřní výzdobu omítkou: odtud název Palazzo Santa Chiara.
Na počátku 19. století tu byla napoleonská prefektura, v roce 1871 se v přízemí otevřely krámky, později odstraněné při rekonstrukcích, a ve 20. století tu sídlilo policejní ředitelství. Osud daleký vysněnému paláci, ale zachovalo se dost, abychom pochopili, jak ambiciózní ten plán byl.
Nenechte si ujít
• Fasádu do ulice Via Pia.
• Vstupní předsíň.
• Točité schodiště.
Víte, že…?
• Giulianův strýc, Sixtus IV., už v Savoně obnovil klášter San Francesco, kde byl vychován.
• Palác, od kterého vše začalo, koupený v roce 1494, byl středověká budova přestavěná už v roce 1368.
Kardinálem byl Giuliano della Rovere, který musel opustit Řím, protože borgijský papež Alexandr VI. byl jeho nepřítelem. Uchýlil se do rodného města a myslel si, že tu zůstane dlouho, možná navždy. Od roku 1494 koupil starý středověký palác a potom, jeden po druhém, domy a pozemky kolem něj.
Savona byla samá úzká ulička, věže a vysoké domy, hodně daleko od nádhery renesance ve střední Itálii. Aby uvolnil místo pro svůj dvůr, musel Giuliano tu změť vyklidit. Palác měl odpovídat tomu, který si nechal postavit v Římě jeho bratranec Raffaele Riario.
S sebou přivedl z Florencie architekta Giuliana da Sangallo, který v Savoně zůstal od roku 1495 do roku 1497. Nejlépe rozpoznatelná je dnes fasáda do ulice Via Pia, hlavní ulice tehdejšího města, kde projekt počítal s devíti poli.
Sangallo navrhl hru dvou barev: dórské pilastry z bílého mramoru na hladkém pozadí z černého kamene s polem. Byla to černobílá kostelů v Janově s odkazem na toskánskou bílou a zelenou.
V květnu 1496 dovedl Matteo dei Gaggini z Bissone fasádu k prvnímu patru a tam se zastavilo.
Uvnitř zbyla vstupní předsíň s valenou klenbou zdobenou medailony «po antickém způsobu», stejnými, jaké Sangallo vyzkoušel ve svém florentském domě a pak ve vile Medicejských v Poggio a Caiano. Podobná klenba kryje menší místnost na opačné straně, možná kapli.
V jednom koutě paláce si všimnete erbu ve svorníku, portálu a točitého schodiště: ukazují místo, kde měl stát soukromý byt Giuliana della Rovere.
Pak se příběh stočil jinam. Kardinál se vrátil do Říma a byl zvolen papežem jako Julius II., papež stropu Sixtinské kaple od Michelangela. Savona ustoupila do pozadí: práce se zastavily a sotva načatý dvůr byl postupně pohlcen středověkou zástavbou.
Dědicové opustili město v roce 1527 a v roce 1532 prodali dosud nedokončený palác Francescu Marii Spinolovi. V roce 1676 se stal sídlem komunity klarisek, které z náboženských důvodů přetřely vnitřní výzdobu omítkou: odtud název Palazzo Santa Chiara.
Na počátku 19. století tu byla napoleonská prefektura, v roce 1871 se v přízemí otevřely krámky, později odstraněné při rekonstrukcích, a ve 20. století tu sídlilo policejní ředitelství. Osud daleký vysněnému paláci, ale zachovalo se dost, abychom pochopili, jak ambiciózní ten plán byl.
Nenechte si ujít
• Fasádu do ulice Via Pia.
• Vstupní předsíň.
• Točité schodiště.
Víte, že…?
• Giulianův strýc, Sixtus IV., už v Savoně obnovil klášter San Francesco, kde byl vychován.
• Palác, od kterého vše začalo, koupený v roce 1494, byl středověká budova přestavěná už v roce 1368.