Popis
Oratory vzkříšeného Krista (již svaté annunziaty) je domovem jedné z nejstarších konftektiv Savony a nachází se v historickém centru poblíž křižovatky mezi středověkou přes pia a devatenácté století přes Paleocapa.
Budova byla původně postavena od roku 1604 jako místo uctívání pro klášter augustiniánských jeptišek Santissima Annunziata, která opustila klášter 13. června 1887 a přestěhovala se do Gavottiho paláce Legino. Klášter byl částečně zbořen a přeměněn do školy. Po určitou dobu byla církev v roce 1906 prodána konfternitě vzkříšeného Krista a o dva roky později byla znovu otevřena k uctívání se současným označením oratoře vzkříšeného Krista.
Oratory je nyní začleněna téměř úplně do budov devatenáctého století. Představuje se jedinou lodi s válcovou trezorem osvětlenou dvěma velkými okny: jedna na fasádě a druhá v čtvercovém presbyterii nad hlavním oltářem. Venku je jednoduchá a holá, malovaná až v roce 1907 Savonesi A. a F. Bertolotto.
Majestátní vysoký oltář je dílem Filippo Parodiho a studentů a sahá až do poslední čtvrtiny sedmnáctého století, zatímco boční oltáře byly vyrobeny v letech 1775 až 1782. V roce 1757 se v roce 1757 datuje orgány, postaveno zpět, postavené o Fratelli Conhone. Fresky nad hlavním oltářem jsou jedním z nejvýznamnějších děl Savonese Gio Stefano Robbto (1652-1733).Iluzistické účinky na centrální trezor namalované Giovanni Battista Natali kolem roku 1735 rámují dvě medaile Sebastiana Galeottiho (1676-1746).Všimněte si obrazů postranních oltářů a tří průvodných pokladen, přivedených na rameno ulicemi Savony večer na Velký pátek. Toto je Zvěstování Antona Maria Maragliana (asi 1717) a monumentální depozice Antonia Brilla. Nad hlavním oltářem vyniká socha šestnáctého století vzkříšeného Krista, považovaná za thaumaturgical, který je přiveden na vážný průvod na Velikonoční ráno. Chcete -li obdivovat s pozorností pacienta, vyřezávané stánky patnáctého sboru -století umístěné na stranách vchodu a pocházející ze zničené katedrály Priaaru.
Svatá sobota, poté, co byla svědkem velikonoční vigilie v katedrále v katedrále, chodili k oratoři procesí doprovázením biskupa, který bude předsedat krátkému, ale intenzivnímu a významnému obřadu sestupu vzkříšeného.V kostele, vždy přeplněné věrné, úplně temné, předchozí prohlašuje vzkříšení: „Resurrexit Dominus real, Alleluja!“.V tomto okamžiku, doprovázená tradiční písní Benedictus, vzkříšeným Kristem, s jedinou osvětlenou tváří, pomalu a slavnostně klesá na podlahu. Když dorazí na zem, po modlitbě vedené monsignorem biskupem je připraven na polibek nohy věřící, kteří přišli. Byla to starověká tradice, že socha by měla být přivedena k průvodu a vrátit se na oratorium na Velikonoční ráno, než půjde nahoru na slunce, což by ji roztavilo.V současné době se průvod, který se rozvine ulicemi Savonese Center, poctěný přítomností biskupa, začíná v 9:00 ráno, doprovázený poznámkami o kapele Sant'Brogio di Legino, která se prolínala modlitbami vedenými předchozím. Po návratu k oratory monsignor Vescovo předsedá slavnostní velikonoční oslavě. Socha vzkříšeného Krista zůstává k dispozici věřícím, kteří jim chtěli vzdát hold až do dne vzestupu, když na konci mše, stále doprovázenou písní Benedikta, bude hlášena v jeho výklenku umístěnou nad hlavním oltářem.
Budova byla původně postavena od roku 1604 jako místo uctívání pro klášter augustiniánských jeptišek Santissima Annunziata, která opustila klášter 13. června 1887 a přestěhovala se do Gavottiho paláce Legino. Klášter byl částečně zbořen a přeměněn do školy. Po určitou dobu byla církev v roce 1906 prodána konfternitě vzkříšeného Krista a o dva roky později byla znovu otevřena k uctívání se současným označením oratoře vzkříšeného Krista.
Oratory je nyní začleněna téměř úplně do budov devatenáctého století. Představuje se jedinou lodi s válcovou trezorem osvětlenou dvěma velkými okny: jedna na fasádě a druhá v čtvercovém presbyterii nad hlavním oltářem. Venku je jednoduchá a holá, malovaná až v roce 1907 Savonesi A. a F. Bertolotto.
Majestátní vysoký oltář je dílem Filippo Parodiho a studentů a sahá až do poslední čtvrtiny sedmnáctého století, zatímco boční oltáře byly vyrobeny v letech 1775 až 1782. V roce 1757 se v roce 1757 datuje orgány, postaveno zpět, postavené o Fratelli Conhone. Fresky nad hlavním oltářem jsou jedním z nejvýznamnějších děl Savonese Gio Stefano Robbto (1652-1733).Iluzistické účinky na centrální trezor namalované Giovanni Battista Natali kolem roku 1735 rámují dvě medaile Sebastiana Galeottiho (1676-1746).Všimněte si obrazů postranních oltářů a tří průvodných pokladen, přivedených na rameno ulicemi Savony večer na Velký pátek. Toto je Zvěstování Antona Maria Maragliana (asi 1717) a monumentální depozice Antonia Brilla. Nad hlavním oltářem vyniká socha šestnáctého století vzkříšeného Krista, považovaná za thaumaturgical, který je přiveden na vážný průvod na Velikonoční ráno. Chcete -li obdivovat s pozorností pacienta, vyřezávané stánky patnáctého sboru -století umístěné na stranách vchodu a pocházející ze zničené katedrály Priaaru.
Svatá sobota, poté, co byla svědkem velikonoční vigilie v katedrále v katedrále, chodili k oratoři procesí doprovázením biskupa, který bude předsedat krátkému, ale intenzivnímu a významnému obřadu sestupu vzkříšeného.V kostele, vždy přeplněné věrné, úplně temné, předchozí prohlašuje vzkříšení: „Resurrexit Dominus real, Alleluja!“.V tomto okamžiku, doprovázená tradiční písní Benedictus, vzkříšeným Kristem, s jedinou osvětlenou tváří, pomalu a slavnostně klesá na podlahu. Když dorazí na zem, po modlitbě vedené monsignorem biskupem je připraven na polibek nohy věřící, kteří přišli. Byla to starověká tradice, že socha by měla být přivedena k průvodu a vrátit se na oratorium na Velikonoční ráno, než půjde nahoru na slunce, což by ji roztavilo.V současné době se průvod, který se rozvine ulicemi Savonese Center, poctěný přítomností biskupa, začíná v 9:00 ráno, doprovázený poznámkami o kapele Sant'Brogio di Legino, která se prolínala modlitbami vedenými předchozím. Po návratu k oratory monsignor Vescovo předsedá slavnostní velikonoční oslavě. Socha vzkříšeného Krista zůstává k dispozici věřícím, kteří jim chtěli vzdát hold až do dne vzestupu, když na konci mše, stále doprovázenou písní Benedikta, bude hlášena v jeho výklenku umístěnou nad hlavním oltářem.