Popis
Oratoř Vzkříšeného Krista (Oratorio del Cristo Risorto) je sídlem jednoho z nejstarších bratrstev v Savoně, v historickém centru u křižovatky Via Pia a Via Paleocapa: zvenku prostá, téměř skrytá mezi domy z 19. století, uvnitř barokní triumf fresek, mramoru a procesních soch.
Po stranách vchodu stojí vyřezávané lavice chóru z 15. století německé školy, zachráněné ze zničené katedrály na Priamaru: zaslouží si, abyste si je prohlédli v klidu, detail po detailu.
Vzadu korunují velký hlavní oltář Filippa Parodiho a jeho žáků z konce 17. století fresky Savoňana Gia Stefana Robatta. Na klenbě rámují iluzivní architektury Giovanniho Battisty Nataliho, asi z roku 1735, dva medailony Sebastiana Galeottiho. Boční oltáře jsou z let 1775–1782, varhany bratří Conconeů z roku 1757.
Uchovávají se tu procesní sousoší nesená na ramenou Savonou večer na Velký pátek, mezi nimi Zvěstování od Antona Marii Maragliana, asi z roku 1717, a monumentální Snímání z kříže od Antonia Brilly.
Nad oltářem, ve výklenku, stojí socha Vzkříšeného Krista ze 16. století, považovaná za zázračnou. Na Bílou sobotu v temném a přeplněném kostele převor ohlásí vzkříšení a socha pomalu sjíždí až k zemi, osvětlená jen tvář, zatímco se zpívá Benedictus.
Ráno na Velikonoce vychází Kristus v procesí ulicemi centra. Podle staré tradice se musel vrátit před svítáním, protože slunce by ho „rozpustilo”; pak zůstává mezi věřícími až do Nanebevstoupení, kdy se vrací do svého výklenku.
Budova vznikla v roce 1604 jako kostel augustiniánských jeptišek od Nejsvětějšího Zvěstování. Jeptišky opustily klášter v roce 1887, kostel byl na čas odsvěcen a v roce 1906 přešel na bratrstvo, které ho o dva roky později znovu otevřelo bohoslužbám pod dnešním jménem.
Po stranách vchodu stojí vyřezávané lavice chóru z 15. století německé školy, zachráněné ze zničené katedrály na Priamaru: zaslouží si, abyste si je prohlédli v klidu, detail po detailu.
Vzadu korunují velký hlavní oltář Filippa Parodiho a jeho žáků z konce 17. století fresky Savoňana Gia Stefana Robatta. Na klenbě rámují iluzivní architektury Giovanniho Battisty Nataliho, asi z roku 1735, dva medailony Sebastiana Galeottiho. Boční oltáře jsou z let 1775–1782, varhany bratří Conconeů z roku 1757.
Uchovávají se tu procesní sousoší nesená na ramenou Savonou večer na Velký pátek, mezi nimi Zvěstování od Antona Marii Maragliana, asi z roku 1717, a monumentální Snímání z kříže od Antonia Brilly.
Nad oltářem, ve výklenku, stojí socha Vzkříšeného Krista ze 16. století, považovaná za zázračnou. Na Bílou sobotu v temném a přeplněném kostele převor ohlásí vzkříšení a socha pomalu sjíždí až k zemi, osvětlená jen tvář, zatímco se zpívá Benedictus.
Ráno na Velikonoce vychází Kristus v procesí ulicemi centra. Podle staré tradice se musel vrátit před svítáním, protože slunce by ho „rozpustilo”; pak zůstává mezi věřícími až do Nanebevstoupení, kdy se vrací do svého výklenku.
Budova vznikla v roce 1604 jako kostel augustiniánských jeptišek od Nejsvětějšího Zvěstování. Jeptišky opustily klášter v roce 1887, kostel byl na čas odsvěcen a v roce 1906 přešel na bratrstvo, které ho o dva roky později znovu otevřelo bohoslužbám pod dnešním jménem.